Alergie

Překlad: MUDr. Josef Pražák

Alergie je přemrštěná imunitní reakce organismu na určité látky v životním prostředí. Tyto látky, které mají schopnost alergickou reakci vyvolávat, se obecně nazývají alergeny.  Vlastní cíl a úloha imunitního systému je chránit organismus před patogenními organismy a cizorodými látkami. V případě alergické reakce dochází ale k reakci přehnané a dochází k rozvoji nepříjemných doprovodných příznaků.

Příznaky, neboli symptomy, provázející alergickou reakci jsou velmi různorodé, od alergické rýmy přes pálení v očích až po alergické astma; možné jsou i poruchy zažívacího systému a rozličné kožní reakce. Nejzávažnější případ alergické reakce je takzvaná reakce anafylaktická -  anafylaktický šok.

Typy vlastních alergických reakcí jsou různé a liší se od sebe způsoby vyvolávajících patofyziologických procesů.

Bývá velmi těžké určit konkrétní látku – alergen, která je za alergickou reakci zodpovědná. Proto je velmi důležité lékaři co možná nejpřesněji popsat okolnosti, které rozvoji alergických symptomů předcházejí. K dispozici je pak mnoho testů, které pomohou alergen nebo skupinu alergenů určit.

Při léčbě alergií je nejdůležitější se alergenům vyhnout, léčit symptomy a podstoupit takzvanou hyposenzibilizaci.

Sensibilizace

Senzibilizace je proces, kdy se organismus poprvé setkává s alergenem, identifikuje ho jako cizorodou látku a připraví se na budoucí obrannou reakci. Imunologické procesy, které v těle probíhají, se liší typem alergické reakce.

Při tomto prvním setkání s alergenem ještě nedochází k rozvoji vlastní alergické reakce s doprovodnými symptomy, ty se v plné míře projeví až při druhém, respektive opakovaném, kontaktu.

Když je organismus jednou takto senzibilizován, rozpozná imunitní systém alergen téměř okamžitě a od tohoto momentu se pak mohou rozvíjet různé projevy dané alergické reakce.

V alergologických testech lze prokázat senzibilizaci. O alergii jako takové mluvíme v případě, pokud dochází ke shodě v pozitivním výsledku konkrétního alergického testu a klinických alergických příznaků. Jinými slovy: pozitivní reakce v alergickém testu nutně neznamená, že se u testované osoby alergie jako onemocnění také projeví.

Vyvolavatelé

Existuje bezpočet látek, které mohou být alergeny a vyvolávat alergické reakce. Alergeny, spouštějící alergickou reakcí, mohou být typické pro konkrétní věkové skupiny. Zatímco v kojeneckém věku jsou časté alergické reakce na potraviny a téměř se nevyskytují alergické reakce na pyly, jsou s přibývajícím věkem právě tyto látky ve vyvolávání alergických reakcí čím dál významnější.

Mezi možné spouštěče alergických reakcí patří mimo jiné:

  • břízy
  • arašíd (burský oříšek)
  • trávy
  • roztoči
  • psi
  • hmyzí jed
  • kočky
  • kalafuna
  • kontaktní alergeny
  • morčata
  • potravinové alergeny
  • koně
  • pyly
  • pyrethoidy
  • plísně
  • soja a sojové produkty
  • tea tree oil
  • zvířecí alergeny

Symptomy

U alergií se mohou manifestovat následující symptomy:

  • dušnost, astma
  • slzení očí
  • zrudnutí sliznic, zánět spojivek
  • puchýře
  • dermatitidy
  • ekzémy (zarudlé, loupající se nebo mokvavé změny kůže)
  • senná rýma
  • otoky obličeje, Quinckeho edém
  • sípání a pískání
  • kašel
  • svědění
  • bolesti hlavy
  • rýma

Typy alergických reakcí

Alergická reakce organismu se může projevovat velmi různě. Pro zjednodušení se rozlišují čtyři základní typy alergických reakcí. Největší význam v běžném životě mají alergické reakce prvního a čtvrtého typu.

Typ I

Nejznámější je reakce prvního typu, zvaná též reakce okamžitá. U tohoto typu alergie reaguje organismus tvorbou protilátek ze skupiny IgE. Alergické symptomy jsou pak výsledkem spolupůsobení těchto protilátek, buněk imunitního systému a mnoha mediátorů, které tak orgánovou alergickou reakci spouštějí (viz obrázek).

Obrázek:  Alergeny, IgE protilátky, tvorba můstku mezi alergenem a dvěma IgE, mastocyty s mediátorem zánětu; mediátory (mimo jiné histamin) spouštějí vlastní reakci zodpovědnou za symptomy na sliznicí bronchů, oka či nosu, apod.

Obrázek (popis): Mastocyt s IgE protilátkou navázanou na svém povrchu se dostává do kontaktu s alergenem, proti kterému je organismus senzibilizovaný. Dvě IgE molekuly a příslušný alergen se spojují s mastocytem. který obsahuje zánětlivé mediátory (např. histamin) a ty tak uvolňuje (tzv. degranulace mastocytu). Mediátory pak přímo vyvolávají zánětlivou reakci jednotlivých částí organismu.

 K alergickým reakcím zprostředkovaným okamžitou reakcí IgE protilátek patří například:

  • kopřivka
  • alergická rýma (alergická rhinitida)
  • alergické symptomy u asthmatu

Jako typické alergeny vyvolávající alergickou reakci prvního typu se projevují pyly, zvířecí chlupy, domácí roztoči, potraviny a hmyzí jedy.

Typ II

U alergické reakce druhého typu tvoří imunitní systém protilátky proti tělesným buňkám. Jedním z typických příkladů je reakce organismu proti transfundovaným krvinkám při podání krve se špatnou krevní skupinou. Dalším je například takzvaná Hashimotova thyroiditida, takzvaná autoimunitní reakce, kdy protilátky zničí tělu vlastní buňky štítné žlázy.

Typ III

Pro reakci třetího typu je příznačná tvorba imunokomplexů, které se skládají z antigenu a protilátky. Příkladem této alergické reakce je takzvaná farmářská plíce (odborně - exogenní alergická alveolitida) a jiná imunokomplexová onemocnění.

Typ IV

Z imunologického pohledu zaujímá alergická reakce čtvrtého typu, tzv. kontaktní alergie, zvláštní postavení. Antigenem zde nejsou bílkoviny, jako u reakcí předešlých. Látky, které alergickou reakci vyvolávají, se musí nejprve v kůži navázat na bílkovinu tělu vlastní a teprve v této kombinaci se stávají alergenem. Odborně se látkám, které se takto chovají, říká hapteny (Schmidt & Goebeler, 2011).

Dalším rozdílem od předchozích rekcí je, že je tato alergické reakce zprostředkovaná speciálním typem bílých krvinek, takzvaných T-lymfocytů, a nikoliv protilátkami. Když pak pacient přijde s alergenní látkou do kontaktu, kontaktují a aktivují teprve T-lymfocyty další buňky obranného systému; nástup této reakce je poměrně dlouhý a může trvat až tři nebo čtyři dny.

Nejčastějšími kontaktními alergeny jsou nikl, vonné látky a látky v kosmetických přípravcích.

Četnost výskytu

Alergie typu I postihuje zhruba čtvrtinu obyvatel průmyslového světa. Podle výzkumu, který proběhl mezi lety 1997 – 1999, mělo v Německu 40 – 43 procent obyvatel někdy v minulosti alergické onemocnění, podle vyvolavatelů byly nejčastější alergické reakce na pyly (87%), kočičí a psí chlupy (41%), prach (38%) a plísně (14%) (Böcking, Renz, & Pfefferle, 2012).

V září 2006 a v květnu 2007 byly Kochovým institutem zveřejněny výsledky obsáhlé studie týkající se zdraví německých dětí a mládeže. V tomto sledování, tzv KiGGS (Im Kinder- und Jugendgesundheitssurvey) byla analyzována data ze skupiny 17450 dětí ve věku do 17ti let, mimo jiné se jednalo právě o data týkající se alergií.  Pro sběr dat byly použity standardizované dotazníky vyplněné rodiči, krom toho byla dětem ve věku od tří do sedmnácti let odebrána krev a vyšetřena na IgE protilátky proti 20ti nejčastějším alergenům.

Níže jsou uvedeny některé důležité závěry a pozorování, které KiGGS přinesla:

  • alergická onemocnění představují nejčastější zdravotní problém v dětském věku
  • 16,1% německých dětí trpí nějakou alergií, u 22,9% dětí byla už někdy alergie diagnostikována (chlapci: 24,3%, děvčata: 23,9%)
  • děti z prostředí migrantů a z nižších socioekonomických skupin mají alergie méně často
  • 40,8% dětí je senzibilizována proti nejméně jedné alergii (chlapci v 45%, dívky v 36,4%)
  • nejsou prakticky žádné rozdíly mezi dětmi z bývalého západního a východního Německa
  • 10,7% dětí už někdy v životě mělo sennou rýmu
  • atopický ekzém, neboli neurodermitidu, mělo někdy v životě už 13,2% dětí, momentálně jím trpí 7,2% dětí
  • 9,9% dětí mělo přinejmenším jednou v životě alergický kontaktní ekzém, přičemž jsou tímto onemocněním postižena děvčata s 13,8% prevalencí častěji než chlapci s prevalencí 6,2%. Tento rozdíl mezi oběma pohlavími je však patrný teprve u dětí ve školním věku.

Nápadné jsou v těchto výsledcích rozdíly mezi skupinami s různým socioekonomickým statutem. Poukazují na možnou platnost takzvané hygienické hypotézy v otázce rozvoje alergií, která říká, že časnější a četnější styk s bakteriemi a viry může před pozdějším rozvojem alergií chránit. Za tím, že jsou migranti vzácněji postiženi alergickými onemocněními, může stát různý způsob života, ovšem zároveň je třeba počítat i s možnými systematickými chybami ve vlastním vyhodnocování této studie.

Obrázek: Četnost IgE zprostředkovaných senzibilizací:

  • -        bojínek luční
  • -        žito
  • -        roztoči – Dermatophphagoides pteronnyssinus et Dermatophphagoides farinae
  • -        bříza
  • -        pelyněk
  • -        podzemnice olejná(arašíd)
  • -        pšeničná mouka
  • -        psí srst(kůže, lupy)
  • -        mrkev
  • -        zelené jablko
  • -        brambory
  • -        rýžová mouka
  • -        sójové boby
  • -        mléčné bílkoviny
  • -        bílek
  • -        koňské epitelie
  • -        plíseň – aspergillus fumigatus
  • -        plíseň – cladosporium herbarum

Poslední dobou je zkoumána otázka, zda ztráta biologické diverzity a pestrosti a kontakt se zvířaty a rostlinami v individuálním životním prostředí souvisí s rizikem rozvoje alergií (MeDALL-Projekt 2012).

Diagnóza

Alergologických testů, umožňujících určit, na které látky, respektive alergeny, je organismus citlivý, je celá řada. Patří k nim kožní testy, provokační testy a vyšetření krve. O jednotlivých postupech u konkrétních testů se dozvíte více pod následujícími odkazy:

  • alergologické testování obecně
  • určování specifických IgE protilátek v krvi
  • test lymfocytární transformace
  • prick test (škrábací test)
  • provokační testy
  • orální provokační test k určení potravinové alergie

Kdy přichází provedení alergologických testů v úvahu

U následujících projevů byste se měli poradit s lékařem:

  • opakované vlhké nebo suché rýmy
  • opakované záněty spojivek
  • silné kopřivky
  • pokud se po pozření konkrétních potravin objeví nebo zhorší úporné ekzémy, obzvlášť v tom případě, když dojde k projevům astmatu nebo senné rýmy
  • pokud bez jasné příčiny delší čas trvají nebo se opakují průjmy, zvracení nebo břišní koliky; alergologický test je třeba provést především v případě, kdy se objevují i další symptomy
  • u dětí nad tři roky při opakovaném pískavém dýchání nebo dušnosti, u dětí do tří let u chronického kašle, pískavého dýchání nebo dušnosti, které se projevují především při tělesné námaze a v noci; alergický test by se měl provést také v případě omezené tělesné zátěže či u opakovaných zápalů plic
  • pokud se po hmyzím štípnutí kromě zarudnutí a otoku v místě vpichu objeví i další příznaky jako je dušnost nebo kopřivka
  • pochopitelně po projevu alergického šoku

Lékař může na základě obšírnějšího rozhovoru objasnit, zda se jedná o projevy alergie a doporučit eventuální provedení alergologických testů. Výsledky testů je třeba vždy posoudit individuálně ve vztahu ke klinickým projevům pacienta a pozitivní výsledek alergologického testu sám o sobě rozhodně nemusí potvrzovat přítomnost alergie; vždy je tedy nutné poradit se se specialistou.

Pomocí alergologických testování můžou být alergie jak potvrzeny, tak vyloučeny, díky čemuž se lze vyhnout léčbám nebo omezením (jako jsou například potravinové diety), které nejsou na místě. Alergologický test je možné provést i u kojenců.

Léčba

K dispozici je mnoho různých, navzájem se doplňujících léčebných postupů. O konkrétních terapeutických možnostech se více dozvíte v následujících odkazech:

  • antihistaminika
  • intranazální kortikosteroidy
  • kortison
  • omalizumab (Anti IgE, E25)
  • specifická imunoterapie (hyposensibilizace)
  • terapie alergické rhinitidy – obecně

Prevence

Alergická prevence, tedy zamezení vzniku alergických reakcí, je, jako ostatně prevence obecně, nejrozumnější a nejlepší opatření.  Vznik a především rozvoj a průběh alergických onemocnění je ovlivnitelný.

Téma alergologické prevence je však velmi komplexní a je třeba přiznat, že zatím nebyla popsána žádná zcela bezpečná nebo jednoduchá metoda, jak vzniku alergických onemocnění předcházet. Krátká a všeobecná doporučení pomohou jen málo; postižené rodiny potřebují jednak radu a pomoc, která je orientovaná na jejich konkrétní individuální situaci, stejně jako péči a motivaci zprostředkovanou kompetentním a vyškoleným alergologickým personálem.

Zda se dítě stane alergikem je do značné míry dáno dědičnými dispozicemi. Obzvlášť alergická onemocnění rodičů představují jeden z významných rizikových faktorů pozdějšího rozvoje alergií.  Čím více rodinných příslušníků je konkrétní alergickou nemocí postiženo, tím je pravděpodobnější, že se to samé onemocnění projeví u dítěte z této rodiny (například pokud mají oba rodiče astma, je velmi pravděpodobné, že bude astmatem trpět i jejich dítě). Kromě genetických dispozic mají na rozvoji alergických reakcí podíl také faktory životního prostředí.

V novějších studiích bylo prokázáno, že děti chrání vystavení a vdechování prachu ve stájích a stodolách na tradičních statcích. Opakovaná inhalace stájového prachu v prvním roce života je protektivní v rozvoji alergických onemocnění a je zajištěná mimo jiné díky přítomnosti konkrétní proteázy produkované žlutým moučným červem v prachu stájí a stodol. Proteáza se do prachu dostane z exkrementů tohoto červa a průkazně u dětí zabraňuje rozvoji alergických reakcí v pozdějším období života. Hlavní oblastí zájmu by do budoucnosti mělo být hledání dalších látek, které snad v kombinaci s touto proteázou představují ochranu před alergiemi. S těmito informacemi by pak vědci chtěli a mohli vyvinout nové ošetřovací metody a postupy, které by zabraňovaly rozvoji senzibilizace v raném věku.

Smysluplným preventivním opatřením u dětí s vysokým rizikem rozvoje alergických reakcí je včasné předcházení kontaktu s alergeny a nevystavování dětí pasivnímu kouření (Berg, Pina-Symposium). Vystavení tabákovému kouři před a po porodu zvyšuje alergickou senzibilizaci, u dětí s rodiči, kteří mají atopická onemocnění, je riziko pro novorozence dokonce sedminásobně vyšší. Kojení po dobu 4 – 6ti měsíců má (slabý) ochranný efekt.

Za pomoci dokumentu „Der Kinder-Allergie (S)Check 2006" Pina-infolinky můžete odhadnout riziko rozvoje alergických reakcí u svého dítěte.

Přehled možností alergologické prevence nabízí obšírně také text „alergická prevence“ a nový text „evidence-based postup v alergické prevenci“.

Německé spolkové ministerstvo pro výživu, zemědělství a ochranu spotřebitele - Das Bundesministerium für Ernährung, Landwirtschaft und Verbraucherschutz (BMELV), představilo v březnu 2007 svůj „Akční plán proti alergiím“ a uskutečnilo dále k tématu dvě konference v září 2007 a v říjnu 2008.

Cíle jsou následující:

  • více každodenních jistot a životní kvality pro alergiky
  • předcházet vzniku alergií
  • časté rozpoznání nově se vyskytujících alergií
  • lepší informovanost spotřebitelů
  • snížení nákladů národního hospodářství  

Základní priority činnosti jsou shrnuty v následujících bodech:

  • „jídlo a požitek“
  • „krása a péče“
  • „oblečení a šperky“
  • „děti a hračky“
  • „venku a na cestách“
  • „stavba a bydlení“
  • „komunikace“

Zcela nové toto téma není, proto by pro co nejrychlejší dosažení úspěchu měl tento akční plán navázat na již existující platformy, jako je například „Akční spolek alergické prevence“ (Aktionsbündnis Allergieprävention – ABAP), a spojit se s neutrálními a prověřenými internetovými nabídkami a také se soustředit na propojení dalších aktérů a iniciativ. Prvním důležitým krokem v tomto směru bylo v prosinci 2008 založení sítě Mladá rodina (Netzwertk Junge Familie), která v roce 2010 vydala harmonizované doporučené postupy pro výživu kojenců a kojících matek.

Tento článek...

Stav: 21. Juni 2016 - 11:11 Uhr

Autor/Autoři: