Alergie na léky

(Překlad :  MUDr. Jana Hlaváčová)

@ Rainer Sturm / pixelio.de.Pojem „léková alergie“ zahrnuje širokou škálu klinických projevů vznikajících na imunologickém podkladě.  Přesto není spousta reakcí na medikamenty skutečnou alergií, nýbrž „pouze“ nesnášenlivostí (pseudoalergie).

V každodenní mluvě se občas nerozlišuje mezi alergií a nesnášenlivostí. Z medicínského hlediska se ale tyto pojmy musí striktně rozlišovat, neboť pouze pokud je aktivován imunitní systém, jde opravdu o alergii. V ostatních případech se jedná o nesnášenlivost.

Alergii vždy předchází sensibilizace. První příznaky přichází většinou během prvního dne, v některých případech teprve až po týdnech užívání léku.

U dětí je léková alergie spíše vzácná. Pokud je vysloveno podezření na lékovou alergii, je třeba důkladně odebrat anamnézu a také pacienta vyšetřit pomocí různých alergologických testů.

Vznik

Nejdříve probíhá u pacienta  tzv.senzibilizace. Během této doby nejsou přítomny klinické příznaky. Teprve po senzibilizaci se projeví samotná alergická reakce.

Ve fázi senzibilizace jsou stimulovány tzv. naivní lymfocyty (lymfocyty, které doposud s antigenem léku nepřišly do styku). Následuje jejich zrání a množení.

Podle typu imunologické reakce dělíme alergie na reakce zprostředkované:

  • IgE protilátkami (přecitlivělost časného typu)
  • IgG a IgM protilátkami
  • IgG a IgM protilátkami s tvorbou imunokomplexů
  • lymfocyty

Nejčastější jsou reakce zprostředkované IgE protilátkami nebo lymfocyty. Oproti tomu reakce zprostředkované IgG a IgM protilátkami jsou vzácnější.

Riziko pro vznik lékové alergie stoupá při aplikaci léků parenterálně (při vstřebávání se obchází trávicí trakt, např. nitrožilní injekcí) nebo transdermálně (lék se nanáší přímo na kůži). Riziko se zvyšuje i při opakované aplikaci léku.

Některé nemoci, např. autoimunitní onemocnění, infekční onemocnění HIV-virem nebo herpesviry, stimulují imunitní systém. Pacienti, kteří těmito nemocemi trpí, mají o to vyšší riziko lékových alergií.

Symptomy

První reakce se vyskytují většinou již první den, v některých případech teprve po týdnech užívání léku. U dětí se alergie hojně projevuje na kůži vyrážkou.

Léky, které často způsobují lékovou alergii

Alergie se vyskytuje často u následujících léků:

  • antibiotika (peniciliny – např. penicilamin, cefalosporiny, makrolidy, sulfonamidy)
  • nesteroidní antiflogistika (ibuprofen)
  • antikonvulsiva (carbamazepin, phenytoin, valproát)
  • kontrastní látky
  • lokální anestetika
  • mukolytika
  • očkovací látky

Diagnóza

Existuje vícero diagnostických metod. Mezi nejběžnější patří:

  • kožní testy
  • orální provokační testy

Buněčné in-vitro metody (např. test lymfocytární transformace) jsou oproti tomu používány pouze v ojedinělých případech. Pro běžnou diagnostiku nejsou vhodné.

Výskyt

Pokud léky u dětí nebo mladistvých vyvolají kožní vyrážku, rodiče se často domnívají, že jejich dítě má lékovou alergii. Nové studie ukazují, že si ve většině případů dělají až příliš velké starosti. Při reakci na určitý lék by měli dětskému lékaři popsat nejenom symptomy, ale i samotné podezření na alergii. Díky tomu může lékař alergii objasnit a rodinu odborně poučit.

Rozhovor s lékařem je o to důležitější, když bereme v potaz, že při 30% pacientem hlášených lékových alergií byly užívány alternativní preparáty, které jsou potenciálně méně účinné a způsobují více nežádoucích účinků. Tato skutečnost je stejná jak u dětí, tak u dospělých.

Alergie i nesnášenlivost jsou zahrnuty pod pojmem „nežádoucí účinky léku“ (NÚ). Jsou rozděleny do dvou typů:

  • nežádoucí účinky typu A
    • častější, závislé na dávce, předvídatelné
    • pro děti je riziko nežádoucích účinků typu A vyšší než u dospělých
  • nežádoucí účinky typu B
    • méně časté, nezávislé na dávce, nepředvídatelné
    • zahrnuje alergické reakce (10-30% všech NÚ)
    • riziko reakce typu B je stejná jak u dětí, tak u dospělých

Riziko nežádoucího účinku závisí na tom, zda je dítě ošetřováno ambulantně nebo stacionárně (pozn. překlad.: pravděpodobně se na tom podílí fakt, že v nemocnici jsou používány silnější léky s vyšším rizikem NÚ. Kromě toho rodiče ne vždy při ambulantní péči NÚ nahlásí, ale v nemocnici informují zdravotnický personál téměř vždy). V Německu se při péči v nemocnici riziko nežádoucích účinků pohybuje mezi 1,6 - 16,8%. U dětí ošetřovaných ambulantně je toto riziko pouze 0,7 – 7,3%.

Všeobecně jsou u dětí závažné alergické reakce, jako třeba anafylaktický šok, velmi vzácné.

Tento článek...

Stav: 17. September 2015 - 13:00 Uhr

Autor/Autoři: